8. Kapitola

4. července 2012 v 21:10 | Jeanne |  Pod maskou
Nazdááár!
Konečne leto, hm? Hádam si ho všetci užijete podľa vlastných predstáv.
Ku kapitolke... Je trošku kratšia a ZATIAĽ NEPREŠLA ÚPRAVOU, tak mi tie chyby hádam odpustíte ;-)
Majte sa krásne, užívajte teplo a tešte sa na pokračovanie, ktoré je (pozóóór!!!) už napísané :))
Pááá, Jeanne.



8. Kapitola

"To si děláte legraci! Nemůžeme ji tady nechat!" Zach křičel. Chápete, Zach…
Otevřela jsem jedno oko a zmateně zamrkala. Zaspala jsem v obyváku hned jak jsme se se Cynthií vrátili, ale teď mě vzbudil křik. Chtěla jsem se jít podívat co se děje, ale něco mi říkalo, že mám zůstat kde sem a tiše poslouchat.
Jo! Vím, že se cizí rozhovory poslouchat nemají, ale měla jsem divný pocit, že se to týká i mě.
"Pšt! Vzbudíš ji." Jó, bylo to o mě.
"Myslím, že Zach má pravdu. Vzali jste si ji k sobě. Nemůžete ji odložit jako nepotřebné nádobí. Je příliš mladá." Přísahala bych, že ten hlas patřil Cynthii, ale upřímně jsem ani jenom netušila, proč by se mě zastávala.
A o čem vlastně mluvili?
"Je dost stará na to, aby se po nocích toulala po barech. Zvládne se o sebe postarat. A možná se konečně naučí odpovědnosti." Tak tohle byl opravdu gól. Od Connie jsem to nečekala.
"A nejde jenom o to, že ne?" Zach se očividně rozhodl o mě bojovat. "Její lidskost vás už unavuje, co? Hrát si na lidi, ale ne s nimi."
"Zachu! Děláš z nás necitlivé zrůdy."
"Vážně, mami? Mně přijde, jakoby jsme nimi opravdu byli." Pomalu mi to všechno začalo docházet. A nemohla jsem věřit svým uším. Chtěla jsem se konečně "probudit", abych to už nemusela poslouchat, ale zarazila mě Cynthia.
"Co když je nemocná?" vyhrkla to spíš jako poslední záchranu. Jakoby už bylo rozhodnuto.
Odpovědí na to jí bylo jenom uchechtnutí. "Myslím, že z chřipky se dostane, Thio. A stejně neodjíždíme už dnes." Celý Darrel.
"A seš si jistý, že je to jenom chřipka?" Polkla jsem nadávku. Ona něco ví?
"Podívej, už mockrát se nás snažila přesvědčit, abychom ji proměnili. A byla opravdu kreativní, ale ty její triky už všichni známe."
"Ale…" Nemohla jsem ji nechat, ať mě napráská. Po tom, co jsem slyšela určitě ne.
Zavrtěla jsem se a dala si dobrý pozor, abych při tom shodila kupu časopisů, co se váleli na gauči. Tiše jsem něco rozespale zamručela a doufala, že mě můj talent na hraní, který se objevil jenom dnes ráno, neopustil tak skoro.
Z kuchyně se vyklonila Connie a zkontrolovala mě. Přetřela jsem si oči a kývla na ní. "Ahoj, zlatíčko." Na tváři vyčarovala široký úsměv a už šla ke mně i s šálkem čaje. "Je ti už líp?" Byla tak úžasná. Milá, starostlivá, jako skutečná matka. Jakoby o mně před chvílí nemluvila jako o neposedném spratkovi.
Opětovala jsem ji úsměv a přikývla. "Jo, je mi mnohem líp. Děkuju." Vzala jsem si čaj a šla nahoru. Nějak se mi nechtělo být v jejich přítomnosti. Nechtělo se mi poslouchat další lži.
Další dva dny jsem z pokoje moc nevylézala a šikovně to maskovala prudkými záchvaty kašle a horečkou. Horečku jsem opravdu měla, ale taky se mi po těle udělaly nehezké červené flíčky. Netušila jsem, jestli to ukecám na alergii na léky, tak jsem k sobě radši nikoho nepouštěla. A po těch dvou dnech se stejně sebrali na hromadný lov. Samozřejmě, až po tom co jsem půl hodiny přesvědčovala Connie o tom, že se bez nich jeden víkend obejdu. Co vám budu povídat, byla to fuška.
No stálo to za to. Konečně jsem měla klid. A patřičně jsem toho využila. Sotva se za nimi zavřely dveře, už jsem skákala z postele a házela na sebe nějaké oblečení, abych mohla ven.
Nedělala jsem si naděje, že zvládnu opravdový výjezd, ale udělala jsem si alespoň pořádně dlouhou procházku poblíž domu. A to byl konec mí celodenní aktivity.
To jsem to dopracovala, pomyslela jsem si sarkasticky, když jsem ještě před obědem padla na gauč v obýváku a nezvládala vstát. Očividně jsem vyčerpala energii pro mou celodenní aktivitu.
"Ta choroba mě jednou zabije," poznamenala jsem ponuře, s hlavou zahrabanou v polštáři. A pak se šíleně rozesmála. Nevím, co mě to popadlo, protože až tak vtipný to nebylo - někdo by řekl, že to nebylo ani trochu vtipný, zdravím tě, Wille - ale já prostě nemohla přestat.
Tak jsem se smála. Pořád.
Někde jsem četla, že to prý prodlužuje život. Tehdy mě moc zajímalo, jestli se přitom pak lidi necítí nějak trapně nebo uhozeno. Když se smějí a opravdu doufají, že si tím prodlouží své životy.
Ale víte co? Byl to fajn pocit.
Dokud mé tělo nezačalo protestovat.
Můj smích se změnil v dusivý kašel. Prudce jsem se posadila a s rukama před ústy a pevně semknutýma víčky jsem se snažila vykašlat to, co mě tolik dusilo. Oči jsem prudce otevřela, až když jsem na dlaních ucítila něco vlhkého. A málem jsem omdlela.
Mé ruce byly od krve, stejně jako deka, kterou jsem měla přehozenou přes kolena. Snažila jsem se neomdlít při pohledu na rudé skvrny pokrývající hebkou bílou látku.
A najednou mi někdo s nadlidskou sílou sevřel rameno.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Alethea Alethea | Web | 14. července 2012 v 16:16 | Reagovat

Nezvyknem ti komentovať články, napriek tomu, že ich všetky poctivo čítam, ale dnes mi nedalo, pretože ma ešte stále nemal kto predbehnúť a vyjadriť môj názor :D

Skvelá kapitola! Teším sa, že si ju po dlhej, dlhej, dlhej(!) dobe pridala :D Aby si si nemyslela, že ti niečo vyčítam - to nie. Len vieš, že mi čitatelia sme zvedaví a prahneme po pokračovaní :D
Tak je to aj teraz! A vzhľadom k tomu, že sama si priznala, že ďalšia kapitola je už hotová, prosííííííím ťa! Pridaj ju čo najskôr O:)

2 Jeanne Jeanne | Web | 14. července 2012 v 16:40 | Reagovat

ďakujem :)) som úprimne potešená... uff už som sa zľakla, že to tu všetci odignorovali :D
a pokračovanie sa, samozrejme, pokúsim pridať čo najskôr, ale radšej by som to sem dala už opravené :)

3 Teryii Teryii | Web | 18. července 2012 v 0:06 | Reagovat

Vááu :) Som unesená z tvojej jednodielovky :O Má nádherný názov a ten dej :) Ten človiečik mal pekné oblečenie :) Páčil sa mi opis tých ľudí okolo :) Opísala si to presne tak ako sa to stáva aj v realite.. Namyslené babeny, starí ľudia, deti, ktoré ju napodobňujú ;) Vystihla si to ;)
Ja som tiež napísala teraz jednu jednodielovku a píšem aj kapitolovku :) Fantasy ;) Možno ťa to zaujme :) Príď sa pozrieť :P Ja sa skúsim pozrieť na tvoju kapitolovku.. ale nie dnes, musím končiť na PC :D Mama je nervózna :P
Tak si ťa dám do záložiek a určite prečítam ;)
Ďakujem :)
Teryii

4 chuckyna chuckyna | Web | 28. července 2012 v 11:10 | Reagovat

Tu povídki zkrátka a dobře miluju. Miluju :D
I když mě krapet štve vývoj situace, jsem děsně zvědavá, jak to bude dál.. Tak už jsem dej další kapitolu, jasný? :D

5 Lia Lia | 30. července 2012 v 23:58 | Reagovat

teeeeeda..dostala som sa k tvojej poviedke nahodou..ale celu som ju zhltla, velmi zaujimave,napadite, nieco nove...;) a ten koniec...no teda..som zvedava na dalsie kapitoly :)

6 Kristen Kristen | Web | 20. srpna 2012 v 10:31 | Reagovat

Viem že troška oneskorene ale lepšie neskoro ako nikdy nie? Úžasná kapitola a ten záver fuuu :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama