13. Kapitola

24. prosince 2012 v 18:00 | Jeanne |  Pod maskou
Ako vianočný darček vám prinášam novú kapitolu PM. Dúfam, že sa bude páčiť :-)
Jeanne



13. Kapitola



Zamyšleně jsem zírala ven oknem a tužkou energicky klepala o papír. Nemohla jsem z hlavy dostat slova doktora Coena. Ten chlápek měl něco do sebe. A bylo to víc, než jen hezká tvářička a drahé džíny. Jeho charisma mě nutilo těšit se na další sezení.

Mírné zaškubání v uchu mně vytrhlo z přemýšlení a přinutilo vzhlédnout. Nade mnou stál Will a něco mi ukazoval. Vytáhla jsem si sluchátka z uší a usmála se na něj. "Chtěl si něco?"

"Jó. Connie tě už přes deset minut shání. Máš se jít najíst." Přikývla jsem a zadívala se zpět do toho deště. "Hele, Anno?"

"Hm?"

"Anno?"

"Jo?"

"Brouku?"

"No…"

"Anno!"

"Co?" zmateně jsem se otáčela a zastavila se pohledem zase na Willovi. "Potřebuješ ještě něco?"

"Jsi v pořádku?" vypadal docela ustaraně.

"Jo, jasně," přikývla jsem s hraným úsměvem.

Ještě chvíli si mě nedůvěřivě měřil, ale nakonec to nechal plavat. "Tak jo." Zamířil ke schodům. "Nezapomeň se jít najíst."

"Jasně, mami," houkla jsem za ním a ušklíbla se.

Sluchátka jsem si vrátila do uší, přes triko přehodila plyšovou mikinu a zamířila dolů. Celý den jsem nic nejedla, a i když jsem doopravdy hlad neměla, ty léky, co jsem brala, si to žádaly.

Spořádala jsem dvě palačinky a dál už nemohla. Zapila jsem to mlékem a nádobí hodila do myčky. Chtěla jsem se zavřít do svého pokoje, ale jak jsem šla ke schodům, Connie mě zavolala do obýváku.

Byli tam všichni. Včetně naši vetřelé rodinky. Na obrovské sedací soupravě si své místo našel každý. Hezky si tam seděli, holky s přeloženýma nohama jako dámy, kluci ochranitelsky uložené ruce kolem svých poloviček. Všichni se usmívali a vedli tichou společenskou konverzaci.

"Posaď se, Anno," řekla Connie a otočila se zpět na Annette. Zůstala jsem na ni zírat s pozdviženým obočím. Dělá si ze mě srandu? Naše hrdličky by se musely šoupnout, aby mi nějaké místo zbylo, ale oni nevypadali, že by se jim chtělo. Naštvaně jsem zpod Zacha vytáhla polštář a posadila se na zem.

"Tak o co jde?" zeptala jsem se, protože jsem už chtěla vypadnout.

"Tohle je rodinná porada. Buď tak laskavá a obětuj nám trochu tvého vzácného času, jo?"

Nad Darrelovými slovy jsem si jenom odfrkla. "Prý rodinná…" mumlala jsem si pod nos: "to by tady někdo nemohl být navíc."

Connie mě nesouhlasně provrtala pohledem, zatímco se William potichu omlouval za mé chování. Jo, to jsem já. Nevychovaný, nepříjemný a hlavně otravný člověk.

"Díky za připomínku, Anno, protože právě o tom budeme mluvit," nenechal se vyvést z míry Darrel a věnoval mi jeden z těch jeho profesionálních úsměvů. "Jsem opravdu potěšen, že se naše rodina rozroste o další členy…"

"Co?" skočila jsem mu do řeči a nevěřícně na ně zírala.

"Anno, prosím." Zasyčela Connie, ale já ji ignorovala.

"Asi jsem se přeslechla. Určitě si nemluvil o rozrůstání této rodiny, že ne, Darrele?"

"Slyšela jsi dobře," odbil mě a dál pokračoval: "Tenhle týden tady ještě vydržíme a po večírku se stěhujeme."

Málem mi upadla huba. Jen silou vůle jsem zavřela dokořán otevřenou pusu a nadechla se. A ještě jednou. A ještě a…popadl mě děsný záchvat kašle, až jsem se od nich musela otočit pryč. Zase jsem se k nim přidala, jen co se to o kousek zlepšilo. Pořád kašlajíc jsem chvátala po dalších informacích. "Stěhovat? Jaký večírek?" Byla jsem pořádně mimo. A oni si s tím nedělali hlavu, protože už nadšeně rozebírali detaily.

"Hej!" křikla jsem po nich a alespoň na chvíli je tím umlčela. "Vy už zřejmě všechny informace máte, ale já vím pořád velký kulový. Co kdybyste mi to laskavě trochu osvětlili?"

"V neděli se stěhujeme," oznámila Maya.

"A v pátek je večírek!" zahučel radostně Zach.

Protočila jsem oči a znuděně se otočila na Connie. "Mám zase zmizet, nebo postačí, když se budu nahoře tvářit, jakože neexistuju?"

"Ne. Tentokrát tě tam chci." Mračila jsem se. Už zase mi nic nedávalo smysl.

"Ale já na tyhle večírky nikdy nechodím. Bezpečí! Pamatujete?"

"Bude nás dost, abychom na tebe dohlídli, kdyby se něco mělo stát," upokojoval mě Darrel.

"Prosím," pípla Con.

"No dobře," zamrmlala jsem a zvedla se. "Je to všechno?"

"Ještě něco. Zabal si už v pátek. A šaty ti seženu, s tím si starost dělat nemusíš." Opětovala jsem jí úsměv, i když ten můj byl falešný. A odešla jsem do svého pokoje. Lehla jsem si do postele a zírala do stropu. Nic se mi nechtělo, bylo mi blbě a zavíraly se mi oči. Natáhla jsem ruku a z nočního stolku vytáhla lahvičku s prášky. Dva jsem si hodila do pusy a polkla. Chtěla jsem se přetočit na druhý bok a spát, ale na schodech do mého pokoje se ozvaly kroky. Stejně jsem zavřela oči a dělala mrtvou.

"Anno? Spíš?"

"Jo, Mayo, spím," zamručela jsem a otevřela jedno oko.

Má povedená sestřička se okamžitě začala smát. "Ty teda vypadáš," posmívala se mi dál a svalila se do vaku na sezení. "Mám pocit, že koukám na mrtvolu."

"Taky, že jo," šeptla jsem otráveně a jí to ještě víc rozesmálo. "Co potřebuješ, miláčku?" zatáhla jsem znuděně.

"Chci jít na nákupy!" zvolala vítězně.

Zavřela jsem oči a nahodila špatný obličej. Opět jsem oči otevřela a zavrtala do ní pohled. "Connie mi šaty sežene, slyšela si ji. Nepotřebuju na nákupy."

"Ale ano, potřebuješ," namítla okamžitě.

"Mayo," zavrčela jsem. "Máš pocit, že mám těch věcí ve skříni málo?"

"No…" její výraz se změnil z nadšeného na váhavý až mírně provinilý. "Možná jsme si se Cynthií něco půjčili a…nedopadlo to nejlíp?" Když to říkala, zatlačila se ještě hloub do vaku, jakoby s ním chtěla splynout, jeden z polštářů, které se mi povalovaly po zemi, si tiskla na hruď.

Vystřelila jsem z postele a nahrnula se do šatny. Okamžitě jsem se začala rozhlížet a kontrolovat své věci. "Mayo Bernadette Blocková!" zařvala jsem tak, že mně samé téměř upadly uši. "Co se, sakra, stalo s mým oblíbeným svetrem?!"

Maya vystrčila hlavu ze dveří a kajícně na mě mrkala zpod řas. "Hlavně se uklidni. Dýchej, Anno."

Ale já ji moc neposlouchala. Dál jsem kontrolovala škody. "A co moje triko s Gargamelem? A ty lodičky, co jsem dostala na Vánoce?" Byla jsem zděšená. "Chlupatá vesta? Sukně od Valentina?"

"Kruci! Ty tady máš opravdu přehled," zamrmlala ta ničitelka mých věcí. Hodila jsem po ní halenku, která nebyla moje. "Už ti někdo řekl, že si na své oblečení až povrchně háklivá?" zvýšila hlas. Jasně. Vždy se z toho snažila vykroutit zjednodušováním situace. Když si něco půjčila bez optání a vždy když to zničila.

"Odteď je pro tebe, moje drahá sestřičko, tahle šatna nadobro zamčená. I kdybys měla jít ven v rok staré kolekci, k těmhle dveřím se nepřiblížíš!" řekla jsem důrazně a při tom držela ruku na už zavřených dveřích. Dokonce jsem je i doopravdy zamkla.

Shrábla jsem bundu a tašku a vyrazila.

"Kam jdeš?" zeptala se s nadějí v hlase.

"Na nákupy," řekla jsem jakoby nic a když se ji rozsvítily oči a vykročila směrem ke mně, klidně jsem dodala: "Sama."
Široký úsměv a mohla jsem vyrazit.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kristen Kristen | Web | 24. prosince 2012 v 20:18 | Reagovat

Takže oslava a sťahovanie. Mayu by som zabila za tie veci :D Pekná kapitola

2 MIRA MIRA | 25. prosince 2012 v 1:29 | Reagovat

Kapitolu som zhltla na jeden šup.:) Som zvedavá kde sa budú sťahovať a prečo chcú Annu na tej oslave.:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama