24. Kapitola

7. dubna 2015 v 12:41 | Jeanne |  Pod maskou
Ahojte :)
Sľúbila som, že to príde skôr a že príde aj niečo iné, ale nestíham. Až teraz cez prázdniny som si našla trochu času a Chuckyna bola taká zlatá, že sa rýchlo pustila do opravy. Ďakujem :)
Čo sa poviedky týka, asi by ste sa mali pripraviť na blížiaci koniec. Pôvodne mala byť táto kapitola posledná, pretože vás nechcem naťahovať kvôli pár stranám navyše, ale ešte by som minimálne jednu kapitolu chcela napísať :) No radšej nesľubujem, že to bude v priebehu dvoch týždňov.
Užite si kapitolu a majte sa krásne :)
Jeanne


24. Kapitola

Mlčel celou cestou. Jeho naštvané já se ukázalo, až když jsem zabouchla dveře mého bytu.
"Anno?" promluvil zatím klidně, ale něco mi říkalo, že to nedopadne.
"Promiň?" zkusila jsem, zouvajíc si vysoké boty po cestě do kuchyně.
"Promiň," zopakoval po mně jako papoušek a najednou se ocitl těsně za mnou. Prudce jsem se otočila, abych mu byla čelem a čekala, co přijde. "Tu tvou veselou náladu zbožňuju, ale tohle mi vtipné nepřijde. Chápeš, že si mi lhala? Zrovna mně?"
"Jo lhala, ale tehdy jsem tě neznala. Byl jsi jen idiot v obleku, co mě příšerně naštval."
"A teď jsem kdo, že jsem se o tom dozvěděl na tvém pohřbu."
"Na mém fiktivním pohřbu," zvýraznila jsem slovo ´fiktivní´, snažíc se zlepšit svou situaci.
Zasmál se, ale ne šťastně nebo pobaveně. Byl to ten trpký smích zoufalství. Otočil se ode mě a posadil se na pohovku. Bolelo mě vidět ho s hlavou v dlaních a ještě víc mě bolelo, že jsem to způsobila já.
"Nemůžu uvěřit, že jsem nechal umřít nezletilou," mrmlal si pro sebe a nevěřícně kroutil hlavou.
"Hele, jsem pořád tady," namítla jsem okamžitě, ale bylo to k ničemu.
"Ale měla jsi být člověk…"
"…umírající člověk."
"Dítě, co nemělo mít právo rozhodovat," odsekl naštvaně.
Dokonale to uhasilo proud mých argumentů. "Pár měsíců. Jak moc by se můj názor mohl změnit během pár měsíců?"
"O tohle vůbec nejde. Prostě jsi o tom neměla právo rozhodnout. Určitě ne podle zákona."
"Víš, Sebastiane, já chápu, že svou práci bereš vážně, ale stejně jako sis ty mohl dovolit být kretén, já si dovolila obejít zákon a chovat se tak, jak ode mě očekávala má rodina. Jako dospělá a schopná rozhodovat o svém životě."
"Pořád to děláš! Oháníš se tím, jak se k tobě všichni chovali, jenom abys odvedla pozornost od toho, že jsi lhala lidem, kterým na tobě záleží." Zvednul se na nohy a z gauče sebral své sako. "Na tohle já nemám, Anno. Nebudu s tebou soutěžit o to, kdo z nás dvou je horší."
Nezmohla jsem se na slovo a nechala ho odejít. Byla jsem naštvaná, ale věděla jsem, že má pravdu. Tak jsem ho nechala, ať vypustí páru a s balením mých věcí začala sama. Z bytu jsem potřebovala odjet co nejdřív.
Dělala jsem na tom celý den a většina věcí byla sbalená, když jsem slyšela vstupní dveře.
Z ložnice se ozval tón příchozí zprávy, ale nechtělo se mi tam hned utíkat a pak už bylo pozdě. Ve chvíli, kdy jsem si přečetla stručné: Vypadni z bytu!, se vchodové dveře otevřely a já uslyšela Sebastianův hlas.
"Jsem ráda, že jsi zpět," křikla jsem od velké krabice a ani se na něj nepodívala. "ale ještě jednou mi pošleš…" zasekla jsem se uprostřed slova, protože jsem zacítila cizí pach. Sebastian nebyl sám.
"Sakra," vylezlo ze mě, když jsem je uviděla. Byla jsem v pořádném maléru a každou přibývající sekundou to bylo horší. Na jejich tvářích jsem mohla pozorovat, jak jim to všechno dochází.
Vrhla jsem na Sebastiana vyčítavý pohled, ale on jenom omluvně zamával svým mobilem.
Dřív, než jsem stihla zopakovat svůj předchozí výrok, ocitla jsem se v pevném objetí. Zach mě málem umačkal, ale bylo to moc milé. A daleko milejší než výčitky, kterými mě hned na to zahrnul Will. Poslední člen téhle partičky - Cynthia - stála bokem a nic neříkala. Jenom lítala pohledem mezi mnou a Sebastianem. Výjimečně zalítla k Willovi, když jeho už tak dost podrážděný hlas vyletěl o pár decibelů výš.
"... jaks to mohla udělat?" dokončil svůj proslov, který jsem ale moc nevnímala a pořád vyčítavě na mě zíral.
"Taky tě ráda vidím," odsekla jsem podrážděně, protože to byl už druhý člověk, co mě ten den peskoval. Ale bylo to moje rozhodnutí a já ho nelitovala.
"Gratuluju k svatbě," změnila jsem téma dost náhle na to, abych je vyvedla z míry.
"Anno," začal Will váhavě, ale rychle jsem ho přerušila.
"Ne, Wille. Nechci nic slyšet. Omlouvám se. Vím, že to nebylo fér." Zdvihla jsem ruce dlaněmi od sebe, jakože se vzdávám. "Cynthio," kývla jsem jejím směrem, protože jsem si uvědomila, že jsem ji zatím nepozdravila.
"Thia," zasyčela, ale znělo to spíš otráveně než rozzlobeně.
"Ráda tě vidím, Cynthio," zaštěbetala jsem rýpavě a dost nahlas. Uvědomila jsem si, že jsem doteď jenom šeptala.
Můj hlas zněl stejně jako jejich. Lehký, vábivý, božský. Naši hosté na tu změnu nebyli zvyklí a já se příjemně bavila, při pohledu na jejich roztěkané tváře. Já si to naopak užívala, protože jsem se kolem nich konečně necítila jiná a obyčejná.
"Víte co? Myslím, že bychom tohle to," rukama jsem zakroužila ve vzduchu před sebou, "měli vyřešit u láhve něčeho, hmmm…" probírala jsem se láhvemi alkoholu v baru, než jsem našla, co jsem hledala. "U Darrelova vítězného chlastu!" Zamávala jsem opravdu starou láhví koňaku a doufala, že se chytí. Protože to trapné ticho bylo sakra trapné. A protože jsem nikdy nevěděla řešit situace, u kterých vyšlo najevo, že jsem udělala blbost.
"Nemůžu uvěřit, žes mu ji sebrala," promluvil jako první Zach a se smíšenými pocity koukal na flašku v mých rukou.
"Nechal to v domě. Snad bych to nenechala stěhovákům," hájila jsem se okamžitě a trochu strnule koukala po Willovi. On byl z celé té skupinky nejtěžší oříšek.
Chvíli si mě jen tak prohlížel, ale nakonec to vzdal. "Tak kde máš sklenice?" zeptal se s rádoby těžkým povzdechem.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 MIRA MIRA | 7. dubna 2015 v 21:50 | Reagovat

Takže, už bude koniec? Túto poviedku som mala rada.:-( To čakanie mi nevadilo. :-)
Aj tak nie som rada, že sa vtedy na ňu vykašlali  teraz prišli, akoby sa nechumelilo. :-( Dúfam, že Seb sa na ňu zasa tak moc nehnevá, a že jej rodina ju podrží, že vtedy musela klamať. :-) Ďakujem za ďalšiu kapitolu. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama